Na korupci se musí z gruntu

Korupce je dnes nejožehavější téma jak mediálních, tak i hospodských či politických diskusí. Všichni se tváří, že je to špatné a že jí nechtějí. Na druhou stranu však existuje neidentifikovatelná množina těch, pro které je korupce doslova živná půda, navenek to však nemohou a ani nechtějí přiznat. Mezi ně patří spousta státních úředníků, kteří rozhodují o přidělení zakázek, většina obřích firem, které usilují o státní zakázky (v dělné spolupráci s úředníky), některé malé firmy, které by se jinak nemohly protlačit na trh atd. Mezi velké korupční hráče patří také pokladníci všech politických stran. A tam to vlastně začíná, protože ti si jsou si schopni zajistit politickou a další ochranu, včetně zametací služby pod koberec.

Chceme-li korupci zamezit, musíme se ptát, co je vlastní příčinou tohoto jevu. Je to velmi prosté.  Nejde o nic jiného než o předbíhání v řadě čekatelů nebo získání peněz "zadarmo", takže vlastně podvod na který musí být nejméně dva, kterým se to vyplatí. A to je možné jen tehdy, když chtění toho jednoho podpořeno odpovídající sumou překoná morální zábrany toho druhého, který mu pak nezaslouženou výhodu (ať místo, zakázku nebo peníze) poskytne. Takže na jedné straně za to může nedostatečná morální úroveň aktérů a na druhé straně nedostatečná kontrola a neprůhlednost prostředí, ve kterém se to odehrává. Že by se skokem podařilo napravit morálku politiků nevěří snad nikdo a tak se tedy zaměřme na tu průhlednost.

Začněme u stran. Některé banky poskytují občanským sdružením a i jiným subjektům tzv. "Transparentní účet". Kdokoli ze zájemců si ho může prohlédnout aniž by s ním mohl manipulovat. Ať mají všechny strany ze zákona jediný účet a to transparentní. Vždyť to jsou vlastně naše peníze, které strany od státu dostávají, takže máme plné právo vědět jak se s nimi zachází! A protože sponzorské dary se musí přiznat v daňovém přiznání, nejsou taky tajné, takže teoreticky nic nebrání takovémuto opatření. Kámen úrazu však je, že by tam byly vidět všechny nelegální peníze a transakce.

Vymahatelnost volebních slibů je v současném politickém systému téměř nulová, respektive teprve až po čtyřech letech můžeme volit jiné podvodníky, ale za tu dobu už je buď všechno jinak a nebo jim nahrává krátká paměť lidí. Teorie řízení říká, že jakékoli zpoždění v řídícím obvodu zhoršuje jeho jakost a může způsobit až nestabilitu!!! Zde by pomohla razantní změna přidělování peněz stranám. Zůstal bych u přidělování podle počtu voličů s tím, že částku, kterou za voliče přiděluje stranám stát jednorázově ze státního rozpočtu, bude moc volič z této kapitoly přidělit rozděleně (jednu dvanáctinu) každý měsíc podle své vůle. "Své" peníze připíše těm, kteří se podle něj nejlépe starají o stát a občana. Pokud by neprovedl během měsíce změnu, platila by stará volba. Změny příjemce by bylo možno provádět přes internet (elektronický podpis) a nebo přes "check point" na příslušném místním úřadě (MÚ). Přidělovat by směli pouze registrovaní voliči, kteří se v daném volebním období zúčastnili voleb. (Způsob kontroly jako u elektronických voleb viz např. http://www.podnety.cz/podnet-cislo-20061003175221, nebo http://www.podnety.cz/podnet-cislo-20061231113345 .)
To bychom zírali, jak by se chování politiků změnilo. Konečně by se museli zajímat o to co si o nich myslíme a korigovat svoje chování.

Samozřejmě naprostou nutností je majetkové přiznání všech státních úředníků s rozhodovací pravomocí. Další samozřejmostí je akcií ma doručitele.

Všem nám je jasné, že pro zákonné úpravy v tomto smyslu by se našlo v senátu a poslanecké sněmovně tak nejvýše pět a půl hlasu, takže to vypadá jako sci-fi. Ale zase tak beznadějné to není. Pokud by se našla třeba i nová strana, která si to vezme jako hlavní cíl změn, můžeme ji dát ve volbách dostatečně silný mandát tak, že bude schopna tyto změny sama prosadit. No a pak by se začalo blýskat na lepší časy.

Po dokončení těchto zásadních změn by mohlo dojít i na zjednodušování zákonů a tím i zrychlení práce justice a na mnoho dalších velmi potřebných změn. Ale státní rozpočet by už byl jako ve vatičce. Možná jen by bylo třeba vyčlenit určitou částku na postavení speciální věznice pro korupčníky.

Zatím to bohužel vypadá tak, že velcí korupčníci vědí o těch dalších a jejich kauzách a tak dělají vše pro to, aby nebyl jako korupčník dopaden ani jejich konkurent, protože by hrozilo, že to v tísni nakonec vykecá všechno a to přece nejde, že?