Tak už máme zase před volbami. Sdělovacím prostředkům všeho druhu se teď zjednoduší život, protože si témata nemusí vymýšlet. Samy se jim hrnou a ještě za to často dostanou i tučně zaplaceno. Tedy od těch co na to mají, někdy i od těch co na to nemají a pak na to trapně dojedou.
Dnes na každém sloupu „kvete“ nějaký obrázek s nějakým moudrem a slibem, na každé zdi zas bují plíseň prázdných slov, podezřelých úsměvů a bludiččiných lákadel. Ti z těch obrázků věří, že oblbnou co nejširší okruh osob, tj. potenciálních voličů. Slíbí jim třeba i modré s nebe, protože málo z těch oslovených ví, že sliby se automaticky mažou aktem zasunutí volebního lístku do schránky. Další selekce bude až zase za 4 roky. Do té doby času dost a pak se uvidí a možná se dá, během těch 4 let, domluvit nějaká slušná trafika. Toto tvrzení je podepřeno dlouhodobým pozorováním volební i povolební scény a vůbec to nesouvisí s barvou volebního lístku. Jsou tam ale pozorovatelné výjimky:
1. Pokud kandidát kandiduje v podstatě sám za sebe a jen se veze v seznamu jiné strany, protože ta strana potřebuje silné a profilované osobnosti, když jich sama má málo a jen doufá, že ho později nějak ukočíruje. Takový kandidát pak mívá menší vazební závazky jako originální straník, nicméně to buď potvrdí a nebo zneguje síla jeho charakteru, což souvisí i s tím zda tento žebříček k „moci“ použije v souladu se svým charakterem tak, aby pomáhal druhým, tj. voličům a nebo pomohl sobě pomocí voličů. Bohužel těch, prvních, co vidí sebe až někde vzadu na konci té řady, tak těch je opravdu málo.
2. Pokud kandidát získal mandát jako věrný straník a má charakter může narazit na problém, že strana začíná uhýbat od původního směru např. proto, že změna směru je momentálně chytřejší a výhodnější. Typickou ukázkou byla opoziční smlouva. Pokud má silný charakter, tak si svůj směr udrží. Navenek se to však interpretuje, že se odklonil on a že je z něj přeběhlík. Bohužel se ale tímto statečným činem vystavuje nebezpečí, že bude zařazen s pomstychtivou chutí do kategorie těch, co přeběhnou pro výhodnější nabídku. Těch máme také docela dost.
Problém slušných poslanců a senátorů je, že je jich málo, velmi málo, takže ti méně, či ještě méně slušní je snadno přehlasují. Uvedu jeden příklad, který se bohatě rozmazává a zneužívá jednak proto, aby se deklasoval politický soupeř, jednak proto, aby se zmanipulovali potenciální voliči. Je to příklad solárních kolektorů, kde původní záměr byl zmenšit využívání uhelných elektráren náhradou za solární energii a tak aby se zmenšily exhalace, které nikomu neprospívají. Záměr také obsahoval podmínku, že přednost má stavba solárních zařízení na střechách budov. To vede k plošné distribuci přenosových zátěží rozvodné sítě a k minimalizaci problémů s přetížením rozvodné sítě, kdy většina takto vyrobené elektřiny by byla spotřebována na místě, na rozdíl od současného uspořádání gigantických výkonů daleko od spotřebitelů. Aby se našlo dost takovýchto investorů měla být výkupní cena garantovaná státem a o něco vyšší, než byla stávající sazba. Bylo to po vzoru Německa, kde tento model funguje tak dobře, že umožnil i zastavit jaderné elektrárny. Myslelo se na majitele rodinných i družstevních domů, pro které to byly značné investice s pomalou návratností. Mezi prvním a druhým čtením návrhu tohoto zákona měli ale koumáci dost času, aby si spočítali, že když navrhnou podstatně vyšší sazbu, než byla v původním návrhu a postaví gigantické solární elektrárny na volné louce, mohou to zdůvodnit rychlejším nárůstem ekologické energie a to že je to pro hospodářství super výhodné. Bohužel jim to prošlo (zadarmo to asi nebylo). Stačili si mezi tím skoupit dostatek laciné orné půdy, zasklít je „soláry“ a bylo zaděláno na bussines. Už jen sedí a prachy tečou samy. A může za to, jak se rádo traduje, zelený Bursík. To že někdo celou velmi rozumnou snahu zasabotoval a všem nám do budoucna nadělal pořádné problémy se nehodí říkat.
Poprvé jsem Martina Bursíka potkal na zasedání zastupitelstva hl.m.Prahy v roce 1997, kdy se projednával a schvaloval nový územní plán, ve kterém byl i návrh SOKP (Severního Obchvatu Kolem Prahy). Studie EIA (studie vlivu stavby na životní prostředí) jednoznačně doporučovala severnější variantu záměru, avšak Magistrát ovládaný družnou spoluprací ODS a ČSSD (Bém & Paroubek) měl své záměry a důvody, takže tvrdě prosazovali horší záměr. Jednání bylo tenkrát bouřlivé, občané Suchdola manifestovali na Mariánském náměstí, tehdejší starosta Suchdola pan Václav Čížek a několik zastupitelů se zúčastnili projednávání, avšak marně. Písemné věcné připomínky a námitky dotčených stran i občanů byly smeteny pod stůl a neprojednány a ani starosta Suchdola nedostal slovo, aby mohl vystoupit a za Suchdol se k věci vyjádřit (prima demokracie, že pane Béme, Paroubku a ostatní – dobře jste si to odhlasovali!). Jediný který se proti tomuto jednání jako zastupitel na Magistrátu postavil byl Martin Bursík a jeho několik spolustraníků jako byla paní Věra Chytilová, Aleš Moravec a ještě několik, které si již nepamatuji. No bylo to jako hlas volajícího na poušti. Suchdol od té doby vytrvale prosazuje obchvat severnější trasou, která byla doporučena jako jednoznačně nejlepší a dokonce i výrazně lacinější (odhady se liší – od 14 do 30 mld. Kč).
S Martinem Bursíkem se často potkáváme na různých demonstracích, takže vím, jakou má „krevní skupinu“ – podobnou té mé. Vím také, že do dneška nezměnil názor na optimální řešení obchvatu Prahy a že stále pracuje na tom, aby se lidé a příroda vzájemně nevyhubili. On je tím příkladem toho, že když jde přímo a kolem něj se to třese a kličkuje, tak to vypadá, že kličkuje on. Přemýšlejte o tom.
No a teď aby se v tom čert vyznal, jak si má volič vybrat, když ví, že na jeho kandidáta číhá tolik nástrah a zná ho vlastně z plakátu, nebo když mu jednou za život dá koblihu, třešně, či guláš a pivo. Na tu chvíli dobré, že? A co pak ty čtyři roky. Pak už je to jen na charakteru toho zvoleného. Volič to má zdánlivě lehké při vhazování lístku do urny a těžké, když se to nepovede a jím zvolený selže. Zvolený to má těžké relativně krátkou dobu, kdy se snaží voliče přesvědčit, že to bez něj nepůjde a kdo ho nezvolí, spláče nad výdělkem. Jakmile je ale rozhodnuto, role se obvykle obrátí a na čtyři roky je postaráno (v senátu déle) o zvoleného.
Nepovažujme naše rozhodnutí za snadné a dejme si práci s průzkumem kvalit kandidáta, s průzkumem jeho minulosti a necenzurovaných názorů. Budeme to pak mít lehčí po ty čtyři roky.
